Jdi na obsah Jdi na menu
 


Sarracenia-špirlice

Charakteristika:

Špirlice jsou vytrvalé rostliny (20-30 let) vytvářející1 až 3 cm silný oddenek, jehož tvar a délka jsou typické pro každý druh. Oddenek dosahuje délky od 6 cm (S.psittacina) do 30 cm (S. leucophylla). Z jeho přední části vyrůstají svislé nebo položené listy a funkční kořeny, zatímco starší část odumírá. Během roku rostliny vytváří několik typů listů. Prvním typem jsou melé řapíkové šupinkaté listy fungující jako zimní šupiny kryjící vzrostný vrchol. Dalším typem jsou charakteristické až 1metr vysoké láčkovité listy sloužící jako pasti. Některé druhy vytvářejí na konci vegetačního období redukované ploché listy (tzv. fylodia).

Výskyt:

přirozenou lokalitou špirlic jsou jyhovýchodní státy USA. Výjimku představuje S. purpurea, která se rozšířila až po chladnější Kanadu. S purpunea subsp. purpurea byla před 50 až 100 lety vysazena také ve Skotsku a Švýcarsku, kde doposud přežívají početné populace.

Stanoviště:

Špirlice rostou nejčastěji v porostu vlhkomilných trav na březích potoků, jezer a na prameništích. Často také jako spodní patro borovicového rozvolněného lesa (Pinus palustris). Většina druhů roste na stále vlhkých humózních či písčitých slatinách nebo v rašeliništích. Podnebí je vlhké a teplé, zima mírná s občasnými mrazíky.

Způsob lovu:

Co se týká množství polapeného hmyzu, jsou špirlice elitou mezi masožravými rostlinami. V květnu a červnu začnou žlázy vylučovat kapky nektaru, které jsou pro hmyz vysoce atraktivní. Kořist lezoucí po zemi je k hrdlu naváděna pomocí nektarových žláz na povrchu láčky a křídla. Létající hmyz je zlákán pestrým zbarvením láčky.  Ocitne-li se hmyz na okraji hladkého obůstí nebo v zóně na vnitřní straně víčka, není schopen se zde udržet a padá do stále se zužující trubice. Na vnitřních stěnách pastí jsou mikroskopické voskové destišky s drobnými chloupky směrovanými směrem dolů. Tyto chloupky se při snaze hmyzu o lezení odlamují a nalepují se mu na konce nohou tak, že není schopen utéct. V našich podmínkách je kořistí zejména létající hmyz jako jsou např. mouchy nebo vosy. Nejúspěšnějšími lovci bývají S. flava, S. alata a S. leucophylla.

 

PĚSTOVÁNÍ

Světlo:

Maximální osvětlení je po celý rok.

Teplota:

Od bodu mrazu až po teploty nad 30 °C. Přes léto je výhodné venkovní umístění. V zimním období by se měly teploty pohybovat v rozmezí 5-10 °C. Ale některé druhy, jako jako např. S. purpurea přežívají naši zimu i venku. Mezi teplomilnější druhy, patří: S. leucophylla, S. minor a S. psittacina

Vlhkost:

Nejsou nijak náročné na vlhkost

Zálivka:

Květináče by měly stát neustále ve vodě.

Substrát:

Vhodná je hrubá vláknitá rašelina s křemičitým pískem nebo štěrkem v poměru 2:1. Nádoby používáme plastové a raději větší, neboť udržují stabilnější prostředí pro kořeny rostlin. Kvalita zeminy je pro zdraví květin velmi důležitá. Nevhodný substrát často změní barvu a zapáchá, což bývá způsobeno hlavně zálivkou, (nekvalitní tvrdou vodou). Rostliny přesazujeme každoročně, v případě větších rostlin jednou za 2-3 roky. Doporučuji přesazovat do značně mokrého substrátu. V půdě tak nevzniknou vzduchové bubliny, které by způsobovaly hnilobné procesy.

 Přezimování:

Klidové období probíhá zpravidla od října do března. Je nutné snížit teplotu a vlhkost a vhodné omezit zálivku. Zabráníme tak růstu rostlin, který by byl při nedostatku světla nežádoucí a zároveň předejdeme houbovým onemocněním. Z rostlin také odstraňujeme odumřelé listy, na kterých by se mohli tvořit plísně.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář